VIew - Že by láska na první pohled?

5. června 2013 v 17:28 | MissGilbert
"Ehmm...díky." Další kluk,který mi dal květiny ach bože už se to stalo tolikrát,že už jsem to přestala počítat.Kluci mě měli rádi,holky mě nenáviděly spíš mi záviděly a učitelé ty si mě nevšímají,ale docela se mi to líbilo.Jen na čas,který bohužel nemůžu vrátit.
Když začala hodina myslela jsem,že jsem se snad zbláznila.To byl ten nejkrásnější kluk,kterého jsem ,kdy vůbec viděla.Měl hnědé vlasy a k tomu krásný úsměv a pro ty oči bych zabíjela,ale tohohle kluka jsem nikdy přestím neviděla.Takže,že by? Že by to byla láska na první pohled?...Asi jsem se zbláznila tohle jsem si říkala celou cestu domu.A pak jsem ho viděla když šel sám tak jsem si řekla,že bych ho oslovit.Mě totiž nechybí seběvědomí.
"Hej!" Zařvala jsem.Otočil se a usmál se.Věděl,že jsem na něho volala.
"Ahoj. Ahoj."Řekly jsme si oba.
"Jaktože jsem si tě tu nikdy předtím nevšimla?"
"Mě?...Jak to mám zrovna já vědět?" Začal vtipkovat.
"Jak se jmenuješ? Jmenuju se Charlie Collins.Mě nemusíš říkat ,kdo jsi ty,tebe zná každý." Odpověděl.



Když jsem dorazila domů nemohla jsem tomu uvěřit.Já se zamilovala.A...a..byla to láska na první pohled.Pořád tomu nemůžu uvěřit."Jeanette!Večeře!" volala na mě máma.Zrovna jsem neměla chut k jídlu.Musela jsem na něho myslet,ale pořád jsem tomu neomhla uvěřit.Psala jsem si do deníčku,kterýmu jedinému jsem mohla věřit a navíc byl to můj malinký kamarád.
"Milý deníčku.Dnešní den byl naprosto jiný.Sice ano někteří kluci mi furt nosí květiny ted už jen hlavně fotbalisti.Ale to není důvod proč ti to píšu.Dnes jsem si všimla nějakého krásného a zajímavého kluka,který opravdu milý a vtipný a pohledný...není špatný.Nevím jestli se to tak stalo ale vím,že to byla láska na první pohled.Že bych mohla zase žít štastně? To je snad jediné přání,které se mi nemůže splnit.Nevím jestli se mu líbím nepatří mezi ty "kluky".Vidím v něm "rozdíl".Po víkendu se snad uvidíme."

Když jsem šla mámě na nákup všichni kluci se slinami snad šli za mnou a měli s sebou květiny a bonboniéry.Jak dětinské řekla jsem si.Už jsem byla skoro u pokladny a uviděla jsem ho!Byla jsem štěstí bez sebe stál hned vedle pokladny usmála jsem se na něho a zamávala mu.Všimnul si mě.Ale ikdyž to viděli ti kluci za mnou stejně tam stáli jak zkamenělí.Ani s nákupem mi nepomohli phe! "Gentlemani." Mumlala jsem si tam.Když už zaplatil a já tam furt stála a čekala až mi to projede tak přišel za mnou a pomohl mi s nákupem.Toho si už kluci za mnou všimli a odešli.
"Děkuju ale myslím,že to zvládnu.To je v pohodě já mám času dost tak ti můžu tršku pomoct."
"Děkuju vážím si toho.Nemáš zač."
Po 2 dnech z nás byli nejlepší přátelé trávili jsme spolu víc času než jak za mnou ti kluci dolejzali.

Když jsem dorazila domů ze školy jedno okno bylo zničené a zámek také.Bála jsem se o mámu není zastak silná.Musela jsem se o ni starat já takže jsem rychle vtrhla do domu a dívala se po mámě.Máma byla v kuchyni ,ležela na zemi.Všude okolo ní tekla krev.Začala jsem brečet.Je to jako bych vybuchla nervami měla jsem takovou chut pomstít se tomu,kdo ji zabil!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama